Moje fitness cesta aneb jak jsem zhubla 25kg

Boj s nadváhou není nikdy jednoduchý a že ten můj stál za to. Od dětství jsem se potýkala s nadbytečnými kily, prošla jsem si extrémy, stagnací, ale nakonec jsem našla způsob, jak zhubnout a žít zdravěji. Tento článek je mým osobním příběhem o tom, jak jsem zhubla 25 kg a co všechno jsem díky tomu získala.

Dětství a neustálý boj s kily

Jako dítě jsem byla vždycky tou "baculatější holkou". Už ve školce jsem byla větší než ostatní děti a postupem času se tento rozdíl jen zvětšoval. U nás v rodině se nekladl důraz na zdravé stravování. Jídlo pro mě nebylo jen prostředkem k nasycení, ale i způsobem, jak se vyrovnat s emocemi. Sladkosti, poctivá česká kuchyně a nedostatek pohybu byly každodenní realitou. Často jsem slyšela poznámky o své váze, což mě dost často vedlo k pocitu méněcennosti.

Na základní škole jsem si začala uvědomovat, že moje postava není "normální". Spolužáci mě často zesměšňovali a já jsem se stále více stahovala do sebe. Můj vztah k jídlu se tím ještě zhoršoval – jedla jsem ve stresu, když jsem se cítila smutná nebo osamělá. Zároveň jsem ale začala snít o tom, že jednoho dne budu hubená a šťastná. Ve svých třinácti letech jsem se rozhodla, že něco musím změnit.

Radikální změna ve 13 letech

V tomto věku jsem se poprvé odhodlala k drastickému kroku. Rozhodla jsem se, že přestanu jíst. Přesně si vzpomínám, že jsem sama sobě dovolila denně pouze jeden rohlík a sklenici mléka. Měla jsem představu, že tímto způsobem rychle zhubnu a všechno bude v pořádku. Zpočátku jsem skutečně zaznamenala úbytek váhy, ale tato "dieta" byla naprosto nezdravá a neudržitelná. Prakticky jsem se trápila hladem, a i když jsem shodila několik kilogramů a všichni mi říkali, jak jsem krásně zhubla, necítila jsem se dobře.

Po nějaké době jsem se musela vrátit k normální stravě, protože tělo bylo vyčerpané a nemohla jsem takto fungovat. Jakmile jsem začala jíst, váha se rychle vrátila. Tento cyklus hladovění a přejídání mě zanechal ještě více frustrovanou a nešťastnou. Byla jsem zklamaná, že mé úsilí nevedlo k trvalým výsledkům, a zároveň jsem nevěděla, jak dál.

První pokusy s pravidelným cvičením

Když mi bylo 18, rozhodla jsem se, že budu opět něco dělat pro své zdraví. Tentokrát to byla moje sestra, kdo přišel s hodinami trampolínek. Cvičení na trampolínách mě bavilo, bylo to něco nového a zábavného. Chodila jsem na hodiny několikrát týdně a doufala jsem, že tím dosáhnu vysněného úbytku váhy.

Bohužel, i přes veškeré mé úsilí, k žádným výrazným změnám nedošlo. Tehdy jsem ještě nechápala, jak důležité je kombinovat pohyb s vyváženou stravou. Myslela jsem si, že samotné cvičení stačí, ale skutečnost byla jiná. I když jsem si udržovala určitou úroveň fyzické kondice, nepodařilo se mi zhubnout tak, jak jsem si představovala. Po několika měsících jsem cvičení vzdala, zklamaná z nedostatku výsledků.

Fáze stagnace a vnitřní boj

Po neúspěšných pokusech jsem na několik let přestala řešit svou váhu a zdraví. Na konci střední školy jsem se snažila soustředit na jiné věci a svůj vzhled jsem odsunula na vedlejší kolej. Přesto jsem v hloubi duše věděla, že se jednou budu muset ke svému tělu vrátit a něco s tím udělat. Neustále mě ale pronásledoval pocit, že to bude příliš těžké a že na to prostě nemám.

Tento vnitřní boj byl pro mě velice náročný. Na jednu stranu jsem chtěla být zdravá a vypadat lépe, na druhou stranu jsem se bála dalšího neúspěchu. Bylo pro mě jednodušší problém ignorovat, než se mu postavit čelem. Tento přístup mě však jen udržoval v začarovaném kruhu frustrace a nespokojenosti.

Skutečný zlom přišel ve 23 letech

Ve třiadvaceti letech, po několika letech stagnace a odkládání řešení, jsem se rozhodla, že tentokrát už musím skutečně něco změnit. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale věděla jsem, že to tentokrát zkusím jinak. Těch 80kg bylo při mé výšce bylo už neúnosných. Místo toho, abych se vrhala na extrémy, jsem se rozhodla začít pomalu a postupně.

Začala jsem cvičit doma, protože jsem se v posilovně cítila nesvá. Začala jsem s videi od Jillian Michaels, kterou jsem našla na internetu – její 30 day shred. Cvičila jsem skoro každý den, i když to byly jen krátké 20 minutové sestavy. K tomu jsem se začala více zajímat o výživu a upravila jsem své stravovací návyky. Začala jsem jíst více zeleniny, omezila jsem cukry a začala sledovat, co a kolik toho jím.

Po prvních týdnech jsem začala vidět výsledky. Kila šla dolů pomalu, ale stabilně. Každý úspěch mě motivoval pokračovat dál. Stáhla jsem další videa a odcvičila asi 5 programů. Cítila jsem se silnější, energičtější a sebevědomější. To, co začalo jako malý krok, se stalo životním stylem.

Nový začátek po porodu a cesta k úspěchu ve fitness světě

Když jsem ve svých pětadvaceti letech porodila své první dítě, čelila jsem nové výzvě. Těhotenství a porod naštěstí neměly velký vliv na mé tělo. Sice jsem nabrala na váze, ale z těch 10 kilogramů, jsem si domů odnášela pouze 6.

Po porodu jsem věděla, že se chci vrátit ke cvičení, ale tentokrát jsem se rozhodla posunout svůj zájem o fitness na novou úroveň. Začala jsem znovu cvičit, postupně jsem se dostávala do formy, a při tom jsem si uvědomila, že mě fitness skutečně naplňuje. Začala jsem se zajímat o kulturistiku, psala jsem si své tréninkové plány a učila se všechny možné cviky. Díky podpoře mé kolegyně, která mi nabídla práci instruktorky, jsem se rozhodla absolvovat trenérský kurz.

Ačkoli se nabídka práce nakonec díky Covidu neuskutečnila, kurz jsem úspěšně dokončila a získané znalosti mě inspirovaly k tomu, abych se fitness věnovala profesionálně. Začala jsem pracovat ve fitness centru jako trenérka. Začátky nebyly jednoduché – učila jsem se, jak pracovat s klienty a jak motivovat lidi k tomu, aby dosáhli svých cílů. Přesto jsem cítila, že jsem našla svoje místo.

Postupně jsem opustila práci v sociálních službách a dnes jsem vážená trenérka s řadou spokojených klientů, kteří mě inspirují a motivují k tomu, abych byla stále lepší. Během této doby jsem se rozhodla také vyzkoušet své síly na fitness soutěžích. Po tvrdé přípravě a neúnavné práci jsem získala titul mistryně České republiky, což pro mě bylo obrovským úspěchem a potvrzením, že moje úsilí má smysl.

Závěrem

Dnes je fitness nedílnou součástí mého života. Kromě cvičení v posilovně se věnuji běhání, jízdě na kole, józe a pravidelně chodím do sauny, což mi pomáhá regenerovat a udržovat rovnováhu mezi fyzickou a psychickou stránkou mého života. Moje cesta nebyla jednoduchá, ale díky vytrvalosti, disciplíně a vášni pro fitness jsem dosáhla mnohem více, než jsem si kdy dokázala představit.